Príspevky užívateľa

Moc netušil, jestli to dělal zprávně, ale snažil se pomoct. Navíc taj těm prckům mohl být alespon trochu nablízku a to ho nezkutečně těšilo. Hlavou se mu pri pohledu na ně honilo tolik myšlenek a představ. A projednou byli všechny pozitivní. Jejich dokonalá rodinka. Nikdy předtímnby ho nenapadlo, že by něco takového mohl mít, ale teď tu byl.
Když k jeho uším dolehl Eirlysin slabý hlásek, přiměl se k tomu aby nachvilku zvedl pohled od těch tří a zahleděl se na ní. ,,To já děkuji." Odpověděl podobně hlasitě jako ona a natáhl se k ní, aby jí mohl věnovat jednu jemnou pusu.
Jejich radování ale překvapivě nemělo dlouhého trvání. Iska chvíli netušil, co se to děje. Věci k němu v ten moment docházeli pomalu. Věděl ale, že je něco špatně a když k němu Eirlys obrátila svůj pohled, nebyl schopný jí nijak utěšit. Věděl že by měl, ale netušil jak. Sám citil strach, a tak jen natáhl packu aby se ho mohla Eirlys chytit. Trochu ten dotek potřeboval taky.
V jeden moment bylo vše perfektní, a v druhý... Zpatřil jak Achilles zvedá čtvrté vlčátko. Narozdíl od ostatních se ale neozývalo světu, ani sebou nijak nevrtělo. Iskovy se snad na moment zastavilo srdce, když mu došlo co se děje.
Ještě moment Achilla pozoroval, dokud se k nim neotočil zády. Zděšeně pohlédl na svou družku. Ten pohled ho však, překvapivě, trochu probral. Roztřeseně se postavil a přesunul se tak, aby na chvíli zamezil své milé pohled na to, co se děje. Museli jenom doufat že nový léčitel si poradí. Natáhl k ní hlavu az se jí jemně dotkl čumákem.
Měl ale příliž stažené hrdlo než aby jakkoliv promluvil a jen tak tak sám odolával nutkání se otočit za tím, co se děje. Věděl ale, že to zároveň vidět nechce. Navíc, co by řekl? Že to bude v pořádku? Že vše dopadne dobře? To netušil...

Achillesova slova ho konečně trochu probrala. Ani netušil jak se mu podařilo takhle zamrznout... Ale teď, když konečně zase slyšel, k jeho uším dolehlo to pískání. Opatrně se sklonil k drobounkým chlupatým kuličkám, skoro jako by se pri jeho priblížení měly rozplinout. Byli tak droboučcí... Tak kouzelní. Pohled otočil k Eirlys a když se jejich pohledy setkaly, něžně se k ní hlavou přitulil. Nedovedl nalézt slova, která by se pro tuhle situaci hodila. Bylo toho na něj trochu moc a zároveň už teď se trochu proklínal za to, že Eirlys nebyl podporou, i když tu byl.
Vrátil se myšlenkami k Achillesově pokynu ale zprvu netušil co by měl dělat. Mohl je vůbec začít čistit..? Co když jim ale svým dotekem ublíží? Byli tak droboučtí... I přes svůj strach se ale opatrně k vlčátkům sklonil a zprvu jemně, jako by zkoušel jestli jim jeho dotek zkutečně nebude nepřijemný, jim jazykem přejel po hebkych kožíšcích.

Byl z toho všeho trochu na větvy. Cítil jak se Eirlys poslední dny neklidná a jelikož mezi nimi dvěma to bala právě ona ta, která si se všim vždy poradila, byl z toho úplně milo. Měl strach ze všeho, co by se mohlo stát. A že ten seznam byl dost dlouhý, jistě by se tam ale našlo i třeba spadnutí meteoritu.
I tak se ale snažil být své milé podporou a v posledních dnech jí jen velmi vyjímečně opouštěl. A už vůbec ne dnes, tenhle den by si nenechal ujít. Tedy pokud ho tu Achilles strpí.. Nad tím ale v ten moment nepřemýšlel a jen věrně mlčky seděl u Eirlys. Když potom přišlo to velké oznámení, v momentě úplně ztuhl.

Pro Lancelota poprosím "přívěsek" č. 7
A pro Popela růžového ohnivce
Děkuji

Na moment, kdy jen stáli proti sobě a hleděli si do očí, měl pocit jako by tam byli jen oni dva, jako by svět přestal existovat. Měl ty její oči tak moc rád... Skoro až se zatajeným dechem naslouchal jejím slovům.
,,Eirlys." Taktéž svou milou oslovil. ,,Dnes ti slibuji, že budu tvým společníkem na každém kroku naší cesty. Budu sdílet tvou radost i smích a stát při tobě ve chvílích nejistoty. Slibuji ti věrnost, lásku bez hranic a oddanost, která nikdy nezeslábne. Budu tě podporovat ve tvých snech i bojích a společně s tebou budovat život plný porozumění a lásky." Taktéž k ní udělal drobný krůček a natáhl k ní hlavou. Přivřel oči a na chvíli si jen užíval ten společný dotek, který ho Eirlys naučila mít tak rád.
S dojetím si prohlížel ten krásný předmět. Blištivé rybí šupinky mu vždy hned připoměly právě ji, a byl teď tak šťastný z tohohle dárku, jako by kousek jeho družky mohl nosit stále sebou. I on vytáhl svůj dar, taktéž drobný náramen. Modré korálky barvy jeho očí se blištily jako ledové krystalky a kousek sobýho parůžku byl do hladka opracován, aby byl přijemný na dotek. ,,A toto je můj dar tobě. Ať ti vždy připomíná, že kráčíme životem spolu. Ať ti přináší jistotu, že vždy budu stát po tvém boku. Je symbolem všeho, co jsme si dnes slíbili, a všeho, co teprve společně vytvoříme." Vyslovil a byl připravený si dary viměnit společně, v jeden moment. Neubránil se ale ještě jednomu usměvavému pohledu do její tváře.

Když byl takhle zamyšlený, mohl by se klidně vydávat za hluchého. Vůbec si nevšiml, že se k němu někdo připlížil a kdyz tedy tak blízko u sebe uslyšel něčí hlas, v překvapení sebou trhl a div na mistě neposkočil.
,,Ah!" Vyhrkl při tom a otočil se po tom, kdo to na něj promluvil. Za jinych okolnosti by asi až tak lekavý nebyl, ale byl teď z toho všeho trochu vypjatý. Jakmile však zpatřil jeho nejlepšího přitele, všechen stres, který ještě před chvílí cítil, na chvíli docista zmizel. ,,Cyro!" Vyhrkl nadčeně a zavrtěl huňatým ocasem. Na tváři se mu hned oběvil usměv. ,,Jak se máš? Tak dlouho jsme se neviděli. Chyběl jsi mi."

Potřeboval se na chvíli projít a provětrat si trochu hlavu. Byl štěstím bez sebe ale také měl strach. Bude dobrým otcem? Co když ne? Tři vlčata... To bylo tolik zodpovědnosti. A on neměl pořádně žádnÿ vzor. A když viděl jak se teď chovají vlcata od Ikkeho a Adaina, dvou tak milích vlků, bylo mu z toho úzko.
Ale všechny tyhle pocity a starosti v sobě musel dusit, nemohl o nich s Eirlys mluvit. Ta potřebovala odpočívat a vyvarovat se stresu. Jeho nervozita ze všeho by jí rozhodně nepomohla.
S povzdechem se zastavil a rozhlédl se kolem. Navíc nechtěl, aby si myslels že se jen bojí. Měl i radost! Obrovskou. A pokaždé, co byl s ní se nedokázal ubránit usměvu. Ale když byl takhle sám, starosti převládaly. Potřeboval by asi společnost, která by jeho myšlenky odvedla pryč...

Nad jmény v ten moment vůbec nepřemýšlel, ale když se ho na ně zeptala, zamyslel se. ,,Já... Nevím. Zatím jsem nad tím moc nepřemýšlel." Přiznal po chvíli. ,,Ale... Vždy se mi líbila jména různých minerálů. Zněla mi vždy tak... Kouzelně." Přiznal s drobnym nesmělim usměvem. Potom zvedl pohled k Eirlys.
,,A co ty? Už jsi nad něčím přemýšlela?" Zeptal se. Eirlys byla přeci jen ta, která jako první projevila zájem o to mit vlcata, Iska tudíš tak trochu ocekával, že už možná měla něco na mysli.

Úpatí>>>

Drobně mlčky přikývl. Bylo to vzkutku tak zvláštní citit takové silné emoce k někomu, koho ještě neznal. Kdo ještě nebyl na světě.,,Budou to asi nejdelší dva měsíce měho života." Poznamenal. Tak moc si je přál už vidět.
Tichou cestu po jejím boku si vychutnával stejně, jako ona. Svět kolem nich se pomalu probouzel, mezi ještě hromadkami sněku už se zelenala první stébla a v korunach po ránu již začinali stěbetat ptáci. Iska si myslel, jak bude nešťastný z toho, že zima už odchází, ale teď už si nemohl pomoct a doufal, aby ten čas utíkal rychleji.
Při jejích slovech se k ní natiskl ještě o trochu víc. Sám se otcovství trochu bál. Ani jeden z nich přeci jen zrovna rodičovsky vzor neměl... Budou se muset spolehnout na to, co jim bude připadat správné. ,,Společně to zvladneme." Zopakoval s Eirlys.
Drobně se při její poznámce začervenal a na chvíli svou tvář přitiskl do její srsti. ,,A tvojí krásnou barvu srsti." Zašeptal do ní.

Taktéž se k ní přitiskl nazpět a i když se ho snažila uklidnit, stále o ní měl strach. Když tedy s navratem souhlasila, začal jí vést zpět tou nejsnadnější ale zaroveň nejrychlejší cestou, o které věděl.
,,Tři?" Vydechl při té informaci překvapeně. V hlavě mu opět vířilo tornádo myšlenek. Tolik malých prcků. To byla obrovská zodpovědnost... Zvládnou to? Těšil se ale, to bylo jisté, jen v momentální chvíli převládaly obavy o Eirlys. ,,To bych byl upřímně rád kdyby jsi nedělala ani normálně." Přiznal při jeji poznamce o nebezpečí.
Když mu pak začala vysvětlovat jak to asi bude probýhat, Iskovy se na moment zježila sest na zádal. Z predstavy, že by to zkutečně mohlo trvat tak hloupo se mu skoro až udělalo špatně. Věděl ale, že to poslední co Eirlys teď potřebovala bylo z toho stratil hlavu. Když se k němu tedy přitiskla, něžně jí olízl čelo. ,,Jsi ta nejsilnější vlčice, kterou jsem měl to štěstí potkat." Sám úplně netušil kam tim míří, podpůrna slova mu nikdy příliž nešla. Ale snažil se. ,,Zvládneme to. Budu pořád s tebou."
Zahleděl se ji do těch krasných očí. ,,Všechno bude v pořádku." Bude. Prostě to tak musí být. ,,A potom tu budeme mít naše vlčátka... Všechna budou určitě stejně krásná, jako ty."

>>>Nora

Jak se tento den pomalu približoval, Iska byl jak na trní. Nervozita jako by mu tekla v žilách namisto krve. Přál si, aby tento den byl perfektní. Protože jeho partnerka si nic jiného nezasloužila. Partnerka. Jen na to slovo pomyslel, srdce se mu divoce rozbušilo. Stále nemohl uvěřit že se to zkutečně děje. Když do téhle smečky přišel, neměl nic. Pohledem zabloudil k Eirlys, která vypadala úchvatně, dnes ještě o trochu vic než jindy. A dnes tu stál, a měl všechno po čem by kdy mohl toužit.
Pro obřad se snažil co nejlépe upravit svou se zimi stále hodně huňatou srst a ozdobit jí několika květy. V bílé srsti kolem krku měl zapletených pár květů poměnky, květiny, jejíž krásu si nyní bude navždy spojovat se svojí družkou. Navíc se mu líbilo jak díky nim mohl s Eirlys alespoň trochu ladit, když jinak ve vzhledu byli celkem dost odlišní. Kolem krku pak měl drobné šňurky s oranžovími kamínky.
Jen těžko se držel, aby se při celěm obřadu nedíval jen a jen na Eirlys. Pomáhalo mu to, obzvláště když si občas vzpoměl, že je momentálně středem pozornosti a všichni co sem dnes přišli na něj koukají. Když se ale jejich pohledy střetli, Iska na tyhle problémi vzdy v sekundě zapoměl. Byli v tom spolu, a vidět tu radost v jejích očích bylo vše, co kdy potřeboval. Samotného ho to naplňovalo štěstím.
Následoval jí do chladné vody, která si okamžitě ve svém jemném proudění začala pohrávat s jeho srstí. Ten chlad, který ho v ten moment obklopil ho na moment rozhodil, a hodil rychle starostlivě pohledem po Eirlys. Doufal, že jí ten chlad nic neudělá. Následoval pokyny a také se začal omyvat. Jen co ale zvedl tlapku ke svému oblyčeji, na moment se zarazil, když si všiml jak se mu na srsti zatřpitilo několik drobných ledových krystalků. Jeho magie byla sama o sobě trochu nestabilní, a při tak silných emocích se kontrolovala ještě hůř. Iska však naštěstí rychle zase pokračoval v umívání. Eirlys měla jeho magii ráda. Ta myšlenka ho uklidňila dostatečně aby se zase plně mohl soustředit na to, co bylo důležité. Zavřel oči a predstavil si, jak voda kolem nich odnáší všechny jeho strachy a nejistoty. Ode dneška bude s Eirlys jedno. Trošička ledu mu tuhle událost nemůže pokazit.
Vystoupil z vody ven, cítil pod tlapkami vlhkou zem a při bádechu ho v nose polechtala vůňe květin. Skoro až nedočkavě se na Eirlys usmál a postavil se vedle ní. Po jejím boku, který už nikdy nemíní opustit.

Ani v tom překvapeni a radosti nenalézal slova. Když si Eirlys položila hlavu do jeho ramene, také se k ní hlavou pritiskl. Srst na zadech se mu z doho všeho doteku postavila, ale to bylo čistě z toho nadšení. Jenže po prvních chvílich nadšení preci jen přišly obavy. A ty nejsilnější byli o Eirlys. Odtáhl se od ní aby si jí mohl starostlivě prohlednout.
,,Nejsi unavená?" Zeptal se se starostmi vepsanymi ve tváři. Zacal se okamžitě citit provinile, že se Eirlys musela trmacrt az sem, aby mu tuhle šťastnou novinu zdělila. Kdo vůbec ví, jak dlouho ho hledala! ,,Pojd, vrátime se zpatky domů aby sis mohla lehnout." Navrhl a postavil se k jejimu boku jako by snad potřebovala podepřít. Myslel to ale dobře. Netušil úplně, co by v takové situaci měli být jeho povinosti, no jedno věděl jistě. Musel se o Eirlys teď postarat.

Trochu se zarazil, tohle nebylo úplně to, co svými slovy myslel. Zavrtěl tedy hlavou. ,,Nemyslím si že jsme vyhnanci. Já odešel třeba sám, když mi došlo že jsem tam nebyl šťastný." Vysvětlil, neměl ale právo mluvit o životech ostatních a tak o nich nemluvit. Obzvláště ne cizinci, i když možná jenom zatím cizinci. ,,Navíc je tu i spousta vlků co tu jsou už po generace."Ale doufal že jeho slova stačila na to aby lépe vysvětlil svou předešlou chybu.
,,Každýmu něco trvá déle." Pokrčil rameny. Jemu nedělalo problém pravidla dodržovat. Ba naopak měl strach se i jen přiblížit k tomu je porušit, který si sem přenesl ze své původní smečky. Ale nebyl ten typ vlka, který by někoho soudil. Také měl v pár věcech problém, který jiným připadal hloupý nebo jednoduchý.
,,Vůbec mi čas nezavíráš." Zavrtěl záporně hlavou, alespoň na chvíli přešel na jiné myšlenky. Trochu ho překvapilo, že se vlk takhle rozhodl rovnou Zathariana vyhledat, ale pochopitelně mu v tom nebránil. ,,Je to šedobílí vlk s modrýma očima a rohy." Pokusil se jejich alfu popsat co nejlépe tak, aby ho vlk poznal. Nabýdl by mu, že ho pro něj zkusí najít, vzhledem k tomu ze ho o to on nepožádal, rozhodl se nevtírat. Možná si to, co mu teď zdělil chtěl ještě nechat projít v hlavě, nebo si to rozmyslel ale nechtěl mu to říct do očí. Ať už by k tomu vlk měj jakykoliv důvod, Iska to chápal. Nebo nad tím jen zase příliž přemýšlel...

Bolí? Podivil se, ale rozhodl se se na to raději neptat a tak jen sám pokýval hlavou. ,,To znám... Když si nedávám pozor, můžu ve svém ledu snadno zamrznout." Netušil, že i jiným se může stát, že jejich schopnost se může otočit proti nim. Ale asi to dávalo smysl, jen nad tím nikdy dřív moc nepřemýšlel. S její naslednou poznámkou o tom, že nyní motýlů moc není nemohl jinak než souhlasit. To byla jedna z mála nevýhot zimi... Proč vlastně nemůžou být nějaké hezké věci, jako květiny, které by rostli v zimě? Proč pres zimu musi vse umírat?
,,O, jasně. Tak si to užij." O krok ustoupil, ani pořadně netušil proč. ,,Tak zase někdy, ahoj." Rozloučil se.

I on postoupil o pár kroků dál. Vlk se opravdu nezdál být zádnou hrozbou, a tak neměl problém jejich vzdálenost trochu zkrátit.
Nad jeho slovy se pousmál. ,,Tak to jsme na tom velmi podobně. Také moc rád trochu oběvuji širší krajinu, nez je území naši smečky, a nikdo mi v tom tady nebrání." Prohlásil s usměvem. Tenhle neznámí vlk se mu začínal líbit, pokud by se nakonec rozhodl se k Azarynu přidat, možnà by si měly o čem povídat. Už teď musel trochu odolat nutkání se ho začit vyptavat, co na svych cestách oběvil, jelikoz se vlcek zdál v cestováni trochu víc zběhlí než on. Ale to by se sem teď asi úplně nehodilo.
Naklonil hlavu při jeho slovech trochu na stranu. Trochu ho zajímalo, co mu na jeho predešle smečce tolik nesedlo, ale nechtěl být vtiraví. Ani on sàm zrovna moc neocenil, když se ostatní ptaly na jeho bývalou smečku, a tak jen souhlasně pokyval s drobným povzdechem hlavou. ,,Co není komplikované že? No, u nás už je par vlků, kterým první smečka zrovna nesedla, tak bys tu když tak nebyl sám." Drobně se nad tím pousmál. Nemohl si pomoct ale citil díky tomu k němu jisté sympatie, i když vlastně netušil co za komplikace to bylo.
Nad jeho přistupem se také usmál. Měl o trochu raději, když vlci tolik netrvali na postupu v žebříčku, prišli mu pak trochu uvolněnější. ,,No, tak se v tom případě alespoň budeš moct seznámit s chodem smečky nebo ostatními, když nepotřebuješ čas nad rozmíšlením." Pokrčil s usměvem rameny.