Príspevky užívateľa

Dalo se říct že ani jeden člen smečky, co se tady objevil, neunikl Nirixovým očím. Nebyla tady celá smečka, to mu bylo jasné... moc vlků nechodilo se dívat na mladé vlky, navíc se jednalo o děti poloviční krve Hatiho dětí. Když se nad tím zamyslíme, bylo teď jen otázkou, zda je Hati přijme nebo ne. Nirix v to doufal neboť s těmito vlčaty si zažil hodně. potkával je každý den a skoro je bral jako své děti. Kdo ví zda on vůbec bude mít to štěstí a bude mít své vlastní děti... Na stará kolena možná.
V duchu se modlil aby vše bylo v pořádku, také se díval očkem na Bellannu která zde také (ne)byla. už minule to vypadalo že zakročí v lovení vlčat, ale i dnes se krotila... zdálo se.
Vlčata byla vhozena do vody a on pevně upřel zrak na vodu. Vyplavou nebo ne? teď byla ta otázka.
Naštěstí se zdálo že Hati tyto vlčata přijmul a s malým zábleskem v jeho očí si mohl oddechnout. Hati promluvil a řekl že Tyto vlčata budou žít a Nirix z toho měl obrovskou radost. Jeho rodina bude žít...
Počkal až vlčata najdou cestu ke břehu, tam se totiž také mohly stát problémy, ale naštěstí obě vylezla. Celá mokrá a třesoucí se zimou.
Nirix se nadechl než lehce máchl křídly. "Hati promluvil a ukázal nám že tato vlčata zde mají své místo. Přivítejte mezi sebe už právoplatné věřící, Lumine a Exlipse."

Zdálo se že hodně vlků se bálo změny a to bylo i možná případ Heidi. Připadalo mu to že se tak bojí a to ho znejistilo. Ano... každý se mohl změnit, ale on jen doufal že ta změna nebude fatální.
"pokud se změníš tak doufám že to bude příjemná změna." Snažil se ji uklidnit. "Nikdo nedokáže říct jak se v budoucnu změníme, ale Nihil není špatné místo, aspoň v to doufám. Nepřinutí tě tam být agresivní a odvracet se na všechny zády. Ale pokud to tak doopravdy bude, Pak ti to nemůžu dávat za zlé. Myslím že každý máme své důvody ke změně." Povzdechl si lehce a koukal se dolů na své i její packy. Opravdu doufal a modlil se aby se z ní něco takového nestalo.
Když začala odpovídat na jeho slova ohledně Ossiana, zvedl hlavu a koukl se na ni. Ten pohled mu nedávej! nesměla si vztahovat takové věci na sebe! nebyla to její chyba. Ossian byl... prostě Ossian... dělal si své věci. Mohl i říct že byl ze sourozenců nejstarší, ale nevěděl to přesně. Ach ti starší! myslí si že vše musí být po jejich!
"chápu to, ale prosím nedávej si to za vinu. pokud by jsi opravdu chtěla, promluvím s Marion. V tomto nejde jen o víru, ale i o to kdo co ostatní chtějí." Ossian byl jiný případ, pokud chtěl aby Marion netrávila čas s Heidi, aspoň u hranic s menším dialogem, tak by Nirix udělal vše aby Ossian nic nevěděl. Musel nechat Marion trochu svobody ne? Co když ho zavře do svého sklepa? Bude výslech a promlouvání do duše? ne na to Nix nikdy nebyl dobrý...
Musel se však usmát lehce když řekla že bude mít oči otevřené, byl za to moc rád. "děkuji ti." děkovně přikývl.

"o tom nepochybuji." byla dospělá, to ano, ale životem si musí projít až do konce, najít všechny věci které ji zajímají, projít překážkami a dalšími podobnými věcmi. Nebylo to tak lehké jak se zdálo, ale Rue to asi už věděla. Aspoň nemusel vysvětlovat a dávat hodinovou prezentaci o životě.
"No abych nezněl nějak zle ale to asi v rodině je že neumíte prosit." myslel to však s vtipem, nechtěl být zlý, jen chtěl nahodit dobrou atmosféru.
Pomalým krokem šel k východu z knihovny a koukl se nahoru na hvězdnou oblohu.
"jsi dítě Hatiho, ty půjdeš po jeho stopách a on tě bude vést. Věřím že tvá cesta půjde dobrým směrem. titul popravce ti bude slušet." otočil se na ní hlavou a usmál se. "Všichni ti budou věřit pokud nerozpoutáš válku mezi některými členy." uchechtl se. "Teď tě už nebudu otravovat. Nechám tě odpočívat a kdyby jsi cokoliv chtěla tak za mnou přijdi." zamával ocasem a pomalým krokem se vydal svou cestou. Jeho cesta zde byla asi už ukončena a neměl nic víc co říct.

Cítil ten strach, ale věděl že to dopadne dobře, přece jen... kdyby po tak dlouhé době Hati promluvil a stalo by se něco špatného, viděl by to jako nějakou hrozbu, ale to mu přišlo už nemožné. Erora tady byla dlouho a celý ten čas nic neudělala aby ji Hati musel odsuzovat. Pravidla plnila dobře takže kde problém?
Přikývl a otočil se aby šel do rohu prostoru, kde museli tento ceremoniál splnit. Lehl si tam, ocas omotal kolem sebe a křídla si položil skoro až dolů na zem. Uvolněným postojem se na ni díval.
"přeji ti hodně štěstí ve tvé cestě." pravil uvolněným hlasem. Tímto mohl ceremoniál začít.

Kolikátý to bude ceremoniál co kdy udělal po boku devianta a budoucího věřícího? No... Dá se říct že hodně, Nirix byl vždy aktivní v těchto věcech. Nikdy by však neřekl že to Eroře bude trvat tak dlouho. Nebyl proti ní jen ho překvapilo že Hati řekl svá slova až teď. Možná chtěl mít jistotu? Kdo ví. Pamatuje si ještě dobu kdy Eroru přijímal Batdog a to je opravdu dlouhá doba. Kolik? V tomto světě 4 roky? Kdo ví.
Nirix jen nad tím zavrtěl hlavou a s lehkým úsměvem postupoval do lunaparku kde se tento ceremoniál měl odehrát. Našel si nějaké krásné místo které by mělo být skryto před sluncem přes den. Čekal chvíli na Eroru, přemýšlel jak na tom bude v budoucnu než se zase vrátil do reality a koukl se na známý kožíšek.
"přeji krásnou noc. Připravena na dnešní ceremoniál? Hati na tebe čeká."

seděl tam tiše na kraji a poslouchal vše co se kde šustlo. Bylo jasné že většina bude souhlasit s trestem smrti, to ho ani nepřekvapovalo. Přece jen... Cielo i Omara se dopustili něčeho co nebylo v pravidlech, když se to tak dá říct. Ještě by to přehlížel kdyby Cielo nekradl vlče, ale bohužel, drápy se mu vrývaly do země když přemýšlel nad tou krádeží. kvůli tomu hrozilo ne jednomu členovi smrtí. Omara měla být také usmrcena, ale Hati mluvil jinak, přímo šeptal do uší aby se nad tím Nirix zamyslel. Ale... co mohl udělat sám? to byl také důvod proč nabídl všem aby zvolali svůj názor před ostatními. Samozřejmě nesměl chybět Ossian ani Salome. Ti dva stáli na samém vrcholku víry... Potrpěli si nad tím víc než většina členů. ti dva jsou krásný doplňovací pár a i když se zdálo že Nirix bral Ossiana jako nějaký druh přítele (ne v romantickém smyslu) tak ho musel nechat jít tou cestou kam ho Hati sám táhl. Šlo aspoň vidět že Nix na takové věci neměl štěstí... Salome si ho omotala kolem prstíku a teď jen mohl brečet doma že mu nikdo nezbyl.
Co ho však zase naštvalo byla odpověď Ciela na Salomeninu otázku. Vlče bylo v přízračných... nechápal jak jejich alfa mohla dopustit takové věci. myslel si že Přízrační jsou moudří vlci, ale bohužel ne. Hati by jejich hvězdy měl odmítnout hned. Musel přemýšlet však jak to vlče vrátit zpět. Potřeboval Sapphire vrátit do milované kultské rodiny. Pokud vedl kult zodpovědný mesiáš a vlčata měla dobré rodiče, pak se jim nic stát nemohlo. Nevěděl kde ty fámy a lži vlci mimo město brali. Však tak špatní nebyli ne? Nebo... pravda byla ukryta jinde.
Z hlubokého myšlení ho však vytrhla slova Omary. Vzhlédl nahoru na ni a chvíli zůstal ztuhlý. Chápal proč se zoufale snažila hájit, ale musel vědět jaké budou její následky. Sice to byla jeho nepokrevní sestra... jediné co mu na tomto světě zbylo, ale nemohl to jen tak nechat. Hati mluvil jasně. Slyšel jak mu Hati šeptá do ucha pořád to samé dokola.
Zamysli se nad tím pořádně, Možná tvůj další krok bude chybný.
Lhal by kdyby řekl že se nebojí toho co udělá. Stál před ním celý kult a jediné slovo a zabil by toho kdo mu tady zbyl. Nesměla se opakovat minulost. To co se stalo s Jockym se nesmí stát tady, ale pokud přivře oči, bude mít velký černý puntík u všech z kultu. Byl tady vůbec ještě někdo kdo ho měl rád nebo respektoval. Kde jsi Chrisi když tě teď potřebuji jako svou oporu?
Samozřejmě když se nad tím zamyslel víc, už s odpovědí se hlásil Ossian. Musel se nad tím zamyslet pořádně než zavrtěl hlavou a konečně promluvil hlubším hlasem. "Máš pravdu, ze zoufalství můžeš na obranu dělat ze sebe chudáka a tím se tvůj trest nezmění, ale cítím že náš nejvyšší se snaží říct něco jiného. Abych pravdu řekl, Omara by měla pykat za své hříchy tím největším trestem, ale Hati říká aby jsme si vše promysleli. Házet špínu na vlčata která nic neudělala není to nejlepší a obávám se že by neměla mít takové rodiče. I když otec není funkční, Matka by měla vědět co je pro ně dobré. Slovo milující rodina je velmi vzácné, ale ne nemožné." částečně tím dokázal odpovědět i Salome, ale pořád tady ležela ta jedna určitá otázka...
"co proto navrhujete jako trest pro Omaru?" Zeptal se všeobecně všech.
Líbilo se mu jak i Marion přemýšlela, šlo vidět že s Ossianem si byli opravdu blízcí až měli podobné názory. Což bylo dobře! Všechny názory byly vítané!
To nejhorší však přišlo... Cielo promluvil.
Nečekal takové chování. Nebyl stavěný na roli otce už jen z pohledu a toto chování jen uzavřelo celou tuto jeho kapitolu. Ty slova.. ty Fámy a bláboly.. Tak tohli si o nás vlci tam venku mysleli...
chlupy se mu ježily každým slovem. Už to nemohl poslouchat. nebyl krvelačný vlk ale na tohoto vlka by se vrhl s radostí. Nikdo nebude urážet Hatiho.
Z hrdla mesiáše se ozvalo hluboké vrčení. Ani ho neuklidnil pohled na dva popravce jak ho skládají na zem. Do žil se mu vkrádal adrenalin který dlouhou dobu necítil. Tem vlk se opovážil mluvit před Hatiho dětmi takto?!
"Jak moc velký zoufalec můžeš být aby jsi takto mluvit na cizím území?! Nevím co na tobě viděla Omara, ale ty jsi špína která na tomto světě nemá co dělat." Zavrčel hrubým hlasem. Ostré špičáky se mu leskly v měsíčním světle. Vítr se kolem něho zvedal až skoro v agresivních proudech.
"Omaro. Žádala jsi první útok? Nic tím nezměníš. Tvůj trest bude stejně přítomen, ale nařizuju ti tomu neznábohu ukázat, jak Kult může být krutý. Ukonči jeho život." Ale přemýšlej pevně. Tvůj život zde není u konce. Budeš si pamatovat do konce života co jsi udělala a budeš cítit vinu ne kvůli Cielovi, ale kvůli své vlastní hlouposti.
Samozřejmě mu nevadilo když se do trhání přidali i ostatní. Toho viníka nechtěl už nikdy vidět. nikdy...

Jak říkal, vše potřebovalo čas. Strom jen tak ze dne na den nevyroste. Potřeboval čas, vodu i slunce, nějaký příjem něčeho, co mu pomůže vyrůst až do výšky a ukázat světu svou korunu. V Nihilu sice mohli vrcholu dosáhnout jen členové královské rodiny, ale i poddaní si mohli otevřít cestu důvěry a nakonec mohli skončit jako pravá ruka panovníka, nebo aspoň tak to vnímal. Heidi měla k tomu nakročeno, její cesta sotva začala ale přesto má personalitu vlka, který toho může dosáhnout.
Nevadilo mu když si myslela takovou věc. Byla lehce zbrklá ale to už k ní patřilo a on se musel nad tím pousmát. "neboj se... To místo tam dostaneš. Jen se chovej pořád jako ty. Buď sama sebou a žij život stejně jak dodnes. Sice se ti život trochu změnil, ale to ničemu nebrání, aby ses tak nechovala." lehce do ní strčil hravě čumákem než se ohlédl také nahoru.
Jeho pohled změkl když slyšel její další slova plné vděku. Zahřálo ho to u srdíčka a on byl rád že konečně je mu někdo vděčný. Kde zmizely ty časy kdy mu všichni děkovali? Pokud nějaké takové časy tady vůbec byly...
"to je v pořádku... Dokud je to pravda tak ti to rád budu připomínat." nerad by lhal, to by si v tuto chvíli nedovolil.
Přemýšlel chvíli o jejich smečkách. Nihil nebyl úplně krvežíznivý pokud vzal v potaz minulou panovnici. Ta byla na trůnu už dlouho před tím než tady přišel. Uvědomil si pak že panovníci tam nastupují v brzkém věku což mi přišlo i nebezpečné. Vlčatům dát do ruky alfování? Ani náhodou... Ale pokud zdejší panovník neměl problém nechat členy si dělat co chtěli, v rámci možností, pak nemohl soudit do hloubky. Z myšlenek ho však vytrhlo otření které udělala Heidi. Koukl se na ni a usmál se. Hlavu lehce položil dolů na její tlapku. Nevěděl proč, prostě to udělal.
Poslouchal její slova a přemýšlel nad tím. Dokázal říct proč to Ossian nechce ale nebyl si úplně jistý. Oddechl si. "proč si to myslí? Každý může se svým životem dělat co chce a pokud ona chce vidět tebe, on nemůže do toho nic říct. Navíc... Pokud ty, vlk tak milý až by se mi nechtělo věřit že dokážeš na někoho vrčet, je nebezpečný, pak já jsem bůh moří." usmál se. Nevěřil tomu, prostě mu to nelezlo ho hlavy ale co je mezi nimi to už byla jiná věc.
Na chvíli se však zastavil když se ho ještě jednou zeptala. Ano, mělo to nějaké výhody ale nemohl to moc přijmouti. "no... Pokud uvidíš nějaké vlky jménem Sabrina nebo Miriam, budu rád když se mi ozveš. Aspoň jestli jsou v pořádku." a pak by dostali výprask že si dovolily utéct! I když nevěděl že vlastně ty dvě neutekla.

Poslouchal její vysvětlení plně. Nepřerušil ji ani kdyby to bylo nutné. Neměl rád když někomu skákal do řeči, navíc toto bylo téma které bylo třeba nechat vstřebat tím, kdo to povídá.
Chápal její pocity. Viděl v ní sebe když se připojil do kultu. Ztracený v myšlenkách, vstřebání pravidel, změna prostředí a statusu na světě. Tohle bylo něco co každého vlka potká když se dostane do smečky. Někdo to bere lépe, někdo zase moc nejistě. Každá cesta měla své překážky, ale pokud jsme se dokázali dostat přes jednu, každá další bude o něco lehčí.
Neposunul se od ní dál když si lehla k němu a otřela se o něho bokem. Nevadilo mu to, proč by vlastně mělo? Nenápadně položil ocas na její ocas a pokusil se dát najevo, že ji poslouchá a chrání.
"každý potřebuje čas. Zdá se že jsi tam krátce, ale vybrala sis tu cestu a já věřím že si tam najdeš místo. Najdeš si vlky kteří tě budou podporovat. Postupně se vyšplháš nahoru na lepší pozici, ale je jen na tobě, kolik tomu dáš času." klidným tónem promluvil. Skoro jako kdyby to mluvil od srdce a že to byla i pravda!
"jsi silná, milá a chytrá vlčice. Nebojím se že budeš mít problémy ale... Kdyby jsi se necítila dobře, přijdu. Najdu tě a promluvíme si. To stejné jsem řekl i minule." vřele se usmál na ni. Myslel to vážně jinak by tady nebyl. Cítil potřebu tuto vlčici ochránit v rámci možností pokud mu to víra dovolovala. Kdo ví ale jak to bude s mezismečkovými možnostmi. Pokud Arrakis tahal Nihil na špatnou stranu, znamenalo by to složitost ve všem.
Bylo mu jasné že Arrakis nevěnuje pozornost víře tak aby ovlivnil smečku, jak říkala, Nihil nebyl na to stavěný už od začátku a on to věděl. Už tady byl nějaký ten pátek aby věděl co se tady děje.
"Nihil nepotřebuje víru... To mi nevadí. Nebudu se o to dělit pokud o to nestojí. Ale pokud bude chtít alianci s kultem, měl by vědět že to lehké nebude" Nirix se nehodlal ozývat, pokud mladý král chtěl, došel by k městu si to vyřídit, ale Nirix nebude ze sebe dělat nějakého poskoka který se bude snažit chodit za někým a prosit. Už měl nějaké věky za sebou a poroučet si od dítěte nehodlal.
Na chvíli se na ní díval nečitelným pohledem než si povzdechl a koukl nahoru na hvězdy. "bude stačit když tady se mnou na chvíli budeš... Mám rád tvou přítomnost." to bylo jediné co teď chtěl. Chtěl si užívat ten klid, zvuk stékající řeky a píseň kobylek které se pomalu probouzejí s jarem.
"je od tebe hezké že se o ní staráš takovým způsobem
Klidně udělám vše aby jste obě byly šťastné ještě nějakou tu dobu."

Lehce se usmál nad tím když to pochopila. "ano, podědily jste hodně genů z její strany a tak se dá říct že jste jako ona." švihl ocasem do strany a vrátil se pomalým a vypočítavým krokem zpět k ní. Nebylo třeba se ji bát stejným způsobem jak se on bál před lety Semie. Hřálo ho u srdíčka že nebyla úplně krvelačná. No... Možná někde vnitru ano, ale teď ne.
No úsměv mu spadl když si "stěžovala" na takovou věc. "dokážu si představit že s tebou netrávila čas. byla to složitá vlčice a dokážu říct že si mě omotala kolem packy."Rád by vrátil ty časy ale bohužel už nemohl. Zbyly mu jen vzpomínky.
"pokud chceš... zpětně si tě vezmu pod křídla. Naučím tě pár věcí pokud se mě zeptáš a poprosíš." usmál se. Věci už vnímal jinak a vlastně nechápal proč mohl být na ní tak naštvaný kdysi dávno.

Byl lehce překvapený když šedá vlčice řekla takovou věc. nečekal že větrnou zprávu bude až tak moc vnímat. Až se skoro nad tím začervenal, ale usmál se vřele. "tím pádem hádám že to splnilo účel." řekl tiše a přišel blíž. Nechal mezi nimi nějakou rezervu, aby se nepřiblížil tak moc blízko, nechtěl se hned vrhnout do věcí, u kterých si pořád nebyl jistý a zdálo se že i neměl sebevědomí na to se hned přibližovat.
Měl pravdu... Nihil cítil, úplně stejný pach co nesli vlci nihilští na plese... Nedával ji to za vinu, právě naopak. Avšak zjistil že jí tím hodně znejistil a to nechtěl. Ano, byly tam nějaké nejasnosti, ohledně vztahu Nirixe a Nihilu, ale nikdy proti nim neměl nic, co by ohrozovalo jejich mezismečkový vztah.
"jsem rád že sis našla domov v mírumilovné smečce." řekl klidným tónem hlasu aby ji ujistil.
"místní panovník, Arrakis jak ho nazýváš... už jsem o něm slyšel. Někdy chválu, jindy výčitky. Byl jsem na Nihilském plese a přesvědčil jsem se o tom, že i když je mladý, může vést smečku svým způsobem, avšak jak se cítí členové smečky nevím. Rád bych ho jednou potkal a promluvil si s ním jako alfa s alfou." nehledě na to co mu říkala o něm Bell, měl z toho i špatný pocit. Teď ale nechtěl aby Heidi trpěla kvůli jeho vládě.
"Hatiho můžou uctívat a poslouchat jen vyvolení a pokud on není vyvolený, nezajímá mě. Může mít proti víře něco a neřekne mi to do očí, ale karma se mu vrátí kvůli tomu. Vím že Nihil si potrpí na Monarchii a tak není třeba mu tam cpát i Hatiho a jeho víru." Pokud však by Hatiho označoval tím nejhorším způsobem, Nirix by ho hájil a díky němu by i zemřel, protože Hatiho nikdo nebude urážet. To co však uši neslyší, srdce nebolí, ale Hati slyší vše a karma bude jasná.
Chvíli poslouchal její slova a přemýšlel nad tím. Chápal co tím chce říct. Pomalým krokem šel blíž k ní a sedl si vedle ni, čelem se díval na voru v řece.
"proč ses pak přidala do Nihilu? necítíš se tam šťastně zatím?" Nevyvolával na ní nějaký způsob tlaku, Pokud by nechtěla o tom mluvit, pochopil by to a víckrát by to neřešil pokud by to nebylo nutné.
Nad otázkami se musel na chvíli zarazit. Mohl říct že to bylo v pořádku? to všechno co mu pod packami prošlo? "Když jsi odešla, vrátil jsem se zpět ke svým normalním pracím. Vše bylo v pořádku než... se nám ztratili dva členové. Nevím co jsem udělal špatně, ani co jsem udělal Hatimu nebo komukoliv jinému, ale nemám z toho dobrý pocit." zamyšleně koukal do země. přemýšlel nad všemi okolnostmi. Neměl by tady sedět a povídat si s nevěřícím. Měl hledat... ale kde? Kde měl začít?
Na otázku ohledně Marion zvedl hlavu a koukl na ní. Ah málem na ni zapomněl! byly to sestry, což chápal proč se ptá. "Marion? Ah jasně. Asi se má dobře. nedávno ji Hati povýšil a přijmul mezi své druhy. Mám pocit že se jí v kultu líbí."

Pro Miriam poprosím "přívěsek" číslo 7.
A pro Enkida bych si ráda vzala speciálního mazlíčka - růžového ohnivce :)

Aspoň někde měl opravdu a byl rád že se trefil. Dokázal ve svých svíčkách vyčíst jejich cestu, možná to bylo i tím že mu Hati pomáhal, ale vždy byl rád když na to přišel ten daný jedinec. Přece jen nehodlal někomu do života házet brouky a měnit jejich cesty. Takhle by to nemělo být. Nebyl diktátor.
Na otázky ohledně Semie se jen usmál a začal se lehce procházet po místnosti. Díval se na každou knihu co mu vešla do cesty. "byla to velice lojální vlčice. Pro Hatiho udělal vše a zdálo se že i její rodina byla pro ní hodně cenná. Vydala se na cestu popravčího ale už se nedožila postů soudce. Popravdě řečeno... Naháněla mi strach když jsem ji viděl. Vypadala jako smrtka, ale když ji vlk poznal víc, zjistil že mohla být velice příjemný vlk.' minulost neznal. Semie tady v kultu byla dřív než on, potkávali se velice málo a konverze nebyla ani nijak dlouhá. za to o Tiamovi dokázal říct více věcí, ale na to se už Rue neptala.
Byl rád když mu bylo odpuštěno a tak se nad tím usmál. No vydal i povzdech nad její poslední větou. "má s tím hodně společného... Jen je to těžší pochopit." zamumlal a otočil se zpět na ni.

Doufal že jeho kamarád vítr přinese zprávu, která byla jako od srdce dělaná. Nirix si toho zažil hodně a tak bylo těžké říct zda to myslel takovým způsobem ale něco na tom bylo pravdy. To setkání které oba absolvovali, bylo skoro až nezapomenutelné a mohl říkat jen dobré ohlasy pro Heidi. Pomalu ale jistě zjišťoval a uvědomoval si že s Ossianem byli odlišní. Heidi nebyla taková chladná. Pamatoval si ji jako vlčici, která nesla na tváři sladký úsměv ale vřelý, který zahřál u srdička. Dokázal tak s klidem říct, že miloval když ostatní byli šťastní. Hlavní bylo aby se ostatní měli radši.
Co ho však zastavilo bylo tiché vytí které přicházelo z dálky. Podle sluchu poznal že se jedná o jeho kamarádku. Ta, které věnoval svou zprávu a byl rád že zprávy opravdu fungovaly. Na začátku to byly jen domněnky, ale teď to byla skutečnost. vítr si ji našel.
S úsměvem na tváři věděl, že tento večer bude veselý a ten úsměv bude trvat ještě nějakou tu dobu.
Lehce se nad tím zasmál a pokračoval klidným krokem dál po proudu řeky než se znovu zastavil, ale nad zvuky kroků a následný pach. Tak přece jen opravdu nebyla tak daleko.
Jeho rudé oči se zadávaly tím směrem a šťastně zavrtěl ocasem. "jak vidím, zpráva dorazila v pořádku." řekl klidným hlasem a pomalým vypočítavým krokem se k ní přiblížil.
Něco bylo v tuto chvíli špatně, pach mluvil hodně, ale pořád před ním stála jedna a ta samá osoba. "hádám že jsou nějaké novinky že?"

Věci se uklidnily každým krokem, každým dnem co tady Nirix prožil. Zdálo se že i on je trochu šťastnější svým životem když se vyřešila celá věc se zlodějem. Ano, byly tam ještě nějaké nedořešené věci, ale on konečně mohl v klidu jít zase za hranice a užívat si prozatímní volno.
Jaro se pomalu probouzelo, slunce přes den svítilo a v noci ani jeden mrak nezakrýval noční oblohu. Bylo to krásné dokud si Nirix zase neuvědomoval že nemůže svůj čas jen tak trávit přes den. Musel být zahalený v plášti a obhlížet hranice. Když však přicházela krásná noc, západ slunce se leskl v odrazu řeky Cony. Byl to krásný pohled, ale musel si dávat pozor aby se mu ten odraz neodrážel do tváře. Jeminkote to by byla pohroma kdyby ho někdo viděl. Naštěstí tady nikdo nebyl, nebo aspoň to nezaznamenal.
Procházel se po proudu řeky. V tu chvíli si vzpomněl na jeho setkání s hodnou vlčicí, Heidi. Jak ty chvíle byly krásné. S úsměvem se koukl na oblohu a poslal menší proud větru směrem někam do dáli. můj drahý větře, věřím že najdeš Heidi s doneseš ji mou zprávu že na ní vzpomínám v dobrém.

Dalo se říct že ho překvapilo když se do něho takto "pustila". Tato vlčice měla krev své matky a dovolila si na mesiáše mluvit takto, aspoň to si myslel. Ale nevadilo mu to, pomalu ale jistě začínal chápat, že mít sebevědomé vlky ve smečce se výhra. Usmál se nad tím až se zasmál. "ne ne ne... nechápej mě špatně. Já VÍM že víru bereš vážně, přesvědčil jsem se o to, ale jde o to že nevypadáš jako někdo kdo vy víru chtěl šířit takovým způsobem jako věštci nebo apoštolové. Pokud se mýlím, řekni mi to." Přece jen to bylo její rozhodnutí jakou cestou půjde, ale věděl že její osud je už teď psán a je jen na ní zda se opravdu tím vydá, nebo změní názor jen tak najednou.
Další věc která ho překvapila byl její komentář k celé věci. Byl to její pocit nebo pocit všech? ať chtěl znát pravdu nebo ne, bylo třeba se nad tím pozastavit.
"rozumím tvému názoru. Nedokážu úplně říct co je pravdou, ale většina důvodů, proč tomu tak je, je společnost. Někteří se obávají že vlčata nebudou dostatečně vychována, pokud nemají dost dobré rodiče. I já jsem tebe a tvou sestru tak viděl a za to se omlouvám. Neměly jste rodiče a bál jsem se že vás Zan nevychová dostatečně dobře. Ale teď vidím v tobě potenciál."