Príspevky užívateľa

Nevěděl co dělat, sám vlčata neměl a kdyby měl, možná by se choval jinak ale ať už by to byla milenka nebo sestra, byl by tady pořád. Nebyla to jeho vlčata, to věděl jasně ale přesto jeho instinkt říkaly že tady má být a starat se o všechny.
Nervózně přikývl a koukl se kolem sebe. Pár bylinek tady bylo ale přesto nevěděl co jaká bylinka dělala, co kdyby jí otrávil?!
Oddechl si, olízl ji čumák a lehl si vedle ní, křídlo přehodil přes ní a snažil se být stejně silný jako ona teď. Nevěděl jak to bolelo ale věděl že trpí ale za trápení vždy přichází radost. Doufal že Hati nechá tyto vlčata žít a udělal by pro ně cokoliv.
Když slyšel její slova, nevadilo mu ani že přestala neboť tady na svět přišlo i další. Jeho oči se lehce rozjasnily... Každé vlče bylo jiné ale všechny měly něco stejné.. křídla... Vlk otec musel být okřídlenec. Zavrčel lehce pro sebe a a díval se na vlčata, nechtěl zasahovat do jejího prostoru a chytit vlčata, to by si nedovolil bez svolení.
"v klidu.. jsem tady s tebou."

Měl toho poslední dobou hodně, ani nevěděl jak dlouho to bylo od posledního setkání se svou sestrou. Ona byla apoštol tak si myslel že se zase někde toulá ale vlastně byl úplně mimo. Celou dobu se stýkala s cizákem který ji udělal i děti!
Dělal si své věci nedaleko, snad se snažil něco řešit s ostatními členy protože nedávno byla potrestána Bellanna. Chtěl si zajít pro bylinky k Omaře ale nějakým způsobem to zvládl sám. Ještě ze zimy mu něco zbylo.
Zastavil se však když slyšel tiché vytí. Otočil se uchem a následně i celou hlavou. Ten hlas poznal... Bylo to Omařino vytí bolesti.
Hned se zvedl a tím ukončil konverzaci s členem smečky a rychle běžel po pachu do úkrytu kde byl naposledy hodně dávno. Překvapil ho však pach... Jiný pach... "Omaro!" zavrčel a prodíral se přes liány až do jejího úkrytu kdy se jeho tělo úplně zastavilo. Viděl... Malé štěně které právě vyšlo z Omary... Ale to nebyl konec... nirix zpanikařil. Nikdy neměl vlčata a ani nevěděl co měl dělat. Otázkou bylo... Proč? Jak se to stalo?
Pomalu k ní přišel a sklonil hlavu dolů k ní a vlčeti. Zdálo se že bylo nevhodné se teď ptát na takové otázky a tak se jen otřel hlavou o ní a sedl si. "jsi v pořádku? Chceš něco donést? Co mám dělat? Proč rodíš?! Kdo je otec?!" zavrčel jemně ale pak změkl. Nechtěl teď vyvolat větší paniku.

Jeho přemýšlení bylo nekonečné, ani slůvko neřekl za tu dobu co tady byl sám. Ne že by nemluvil sám se sebou, ale bylo to jinak teď. Ani nevěděl že na něho někdo mluví neboť nikdo tady nebyl... Tedy necítil to nebo ho neviděl.
Už byl na cestě po schodech než se zastavil a pohlédl dozadu kde najednou spadla jedna z knih. Tohle nemohlo být jen tak... Otočil se a podíval se do temnoty. "kdo tam je?" promluvil pevným hlasem jako kdyby ho předtím nic netrápilo.
"vylez a pověz co vše si slyšel!" lehce se zamračil a díval se upřeně. Obával se že jejich rozhovor slyšela nějaká duše ale... Jak se zdálo tak tady nikdo nebyl. Že by už měl halušky?
"Hati..." povzdechl si pro sebe. A tady mu bylo dobré mluvit jo? Celý čas Hati mlčí a teď mu dá znamení knihou? No radši zatřásl hlavou aby se vzpamatoval. Otočil se a pomaličku pokračoval ve své cestě.

Čekání bylo dlouhé, jako kdyby z něho udělala hlupáka a dělala že tady není, ale on stejně si ji mohl najít kdekoliv. Z města nemohla jít pryč, to by ji kult považoval za zrádce.
Když uslyšel kroky, otočil hlavu a upřeně se díval na mladou vlčici. Byla rozumná.. to cenil.
"tak tady tě máme." řekl klidným hlasem a otočil se na ní. "není třeba se mě vyhýbat. Chci si jen promluvit o tom co se tehdá stalo u Chrise." čekal že bude vědět o čem mluví a tak ji nechal prostor aby řekla cokoliv, v rámci možností ji mohl zastavit a možná i seřvat. Ale kdo ví co si slečna dovolí.

Tady bylo hodně věcí které se překrývaly a on za boha nevěděl co bylo pravdou či ne. Myslel si že Rue je dost schopná na to že by i při vzteku použila Hatiho jméno ve špatném slova smyslu ale to se možná mýlil. Moc dlouho ji neznal, ani osobně, ani že slyšení ale když už slyšel, bylo to něco špatného.
"pro tebe jsem mesiáš ne Nirix!" zavrčel. Tady se kamarádíčkovat nehodlal. ""tak to se potom omlouvám pokud to nebylo mířeno na našeho pána. Nehodlám tě podceňovat ale i tak urážet členy je nevhodné." odfrkl si a lehce nadzvedl křídly. Musel se ovládat.
"a od koho potom chceš získat potřebné informace?" sama je dostat z hlavy nemohla, to je jasné. Tahle otázka ho však zajímala více než myšlení na to že by si něco vymyslela.

Měl pravdu... Hati byl bůh kterého se mělo poslouchat s neudělat krok vzad. Když už bylo nakročeno, nikdy nesměl vlk ustoupit a tak to bylo vždy. Když vlk ustoupil, čekala ho karma jak se patří. Ale... Udělal opravdu tak špatně že ho dvakrát neposlechl a tím si zajistil tichou chvíli možno až na doživotí? To on nevěděl. Mlčel však když to Ossian řekl společně s jeho radou.
Měl se na nějaké věci vykašlat a riskovat tím trest nebo to udělat a dát si to za vinu? Byly dvě možnosti jak jeho slova si k sobě vzít a on váhal nad oběma.
Udělal však dobře když Ossian začal odcházet. Teď opravdu potřeboval prostor. Výčitky svědomí? Možná.
"hezký zbytek noci." řekl klidným tónem na odchod ale on sám tam ještě zůstal. Měl toho hodně nad čím přemýšlet než se vydat zpět do úkrytu.

Musel přemýšlet o minulosti ještě jednou. Co jeho a Jockyho spojovalo a co zase rozdělovalo? To už se asi nikdy nedozví a zjistí to jen když oba zemřou a uvidí se na nebi, pokud ho tam Hati pustí... Nejen Nixe ale i Jockyho.
"miloval jsem ho... Byl jediná má rodina ale už se neuvidím s tím Jockym kterého jsem znal takže je to teď jedno" řekl skoro bez emocí jako kdyby mu to bylo jedno, ale opravdu si přál vidět toho starého Jockyho i kdyby to stálo cokoliv.
Chvíli se na ní díval a přemýšlel o všem co řekla. Chápal pomalu její bolest i strach či jednání ale co teď mohl udělat? Litovat a povolit ji vše? Tohle byl Kult ne nějaká školka.
"tvé činy přinesly další bolest spíše jak to vidím. A ti členové nejsou moji ale Hatiho, který ti sám řekl svou odpověď." řekl naposledy než odešel dolů po schodech. Nechal ji aby si dělala co chtěl, klidně i mohla zůstat nahoře jak jen dlouho chtěla, ale on už řešit nechtěl.

Ani za mák se mu nelíbilo jak si ho přeměřila, viděl v ní její matku a to bylo to nejhorší. Nebo si na Semie nepamatoval už tak jak měl? No už to bylo minulostí a nebylo třeba říkat víc. Zavrčel však na její slova o smrti. Byla to pravda ale on snad měl srdce na to to udělat? Ne... Chris by to udělal ne on.
"ať už to byly vtipy nebo ne, před ním není dobré si dělat srandu z Hatiho. Bere věci vážně a to přiznávám." oddechl si a koukl do strany zamračeně. Ossian byl případ sám o sobě a to by si radši nechal pro sebe. Možný budoucí mesiáš? Hah... Takovou důvěru v něm zatím neměl.
"pokud se o Hatim chceš učit víc, tak by jsi měla vědět že není dobré to brát s humorem. Sám jsem byl věštec a kněz, máš tady i Omaru nebo tvou sestru Zan." uvolnil se lehce a koukl na ni už uklidněně. Nečekal že by to od ní slyšel. "ale proč se o něm chceš učit až teď? Myslel jsem že jsi už od malička byla učena k tomu vědět skoro vše.

Nevadilo mu když se na něho nekoukala, přece jen nebyl to žádný velký krasavec... Podle jeho hlavy samozřejmě, ale i on sám se radši poté podíval na stranu. Musel se nad všemi myšlenkami zamyslet když byla možnost.
Lehce si oddechl když řekla takové věci. Ano... Mesiáš na kterého spoléhají... Ale co když přestanou? Co když už nebude ten mesiáš jako dříve? Neříkal že byl nějak neschopný ale oproti Batdogovi byl jiný a z vyprávění o ostatních mu také nesedlo to že on se tady přifařil se svou osobností. Ten kdo měl být Mesiášem měl být Tiam.. on byl rozumný, ne tahle parodie na vůdce. Ale bylo to Hatiho rozhodnutí a on to měl respektovat.
"je to zapeklitý případ. Tři členové, kteří tady přišli už znali Hatiho, ale otázkou bylo jak? Proč Hati nechal několik členů rozmístěných po světě a neměl je u sebe? Sám říkal že chce aby nikdo jiný naší víru neznal." nebo se mílil? Bylo za tím něco jiného?
"také si nejsem jistý s vlčaty a mladými vlky. Mám z toho špatný pocit" zavrtěl hlavou a koukl se na své packy.

Musel se přiznat že byl rád když mladému vlkovi změnil pohled na takové věci. Sám byl na tom kdysi stejně ale jak říkal, postupem času se to začalo měnit. Možná si bude také vážit všeho co mu Hati dá nebo to bylo jinak? Bylo samozřejmostí že pořád váhal nad vším a tak mu dal prostor a pořád mu nekafral do věcí.
Když slyšel jeho slova, zasmál se ještě jednou a rozeběhl se do dáli. Roztáhl křídla a vzlétl nahoru k měsíční obloze kterou dlouho neviděl tak blízko.
Užíval si vítr v kožichu a celou tu atmosféru avšak musel se zastavil na chvíli a čekal jak na tom bude mladý vlk. Nebylo to tak že by mu nevěřil, ale chtěl vidět jeho reakci. "Hati nám svítí na cestu, neboj se!"

Moc dobře cítil ten pach. Nebyl daleko od svého cíle. Ale měl právo se zlobit? Ano měl ale proč tak nevypadalo? Nosil klidnout tvář zatím a v klidu se díval co uvidí. Že by pach zestárl? Ne... Absolutně ne.
"vím že jsi tady... Vylez... Nejsem tady ve zlém." řekl bez obalu. Nechtěl na ní řvát, k čemu by mu to bylo? Jen si sedl na místo a čekal co se bude dít. Opravdu teď měl co probrat s mladou vlčicí která nedávno si vysloužila místo na koberečku. Dnes to ale koberec bude ale ne doslovně protože ten ani neměl ve svém bejváku který se nedá jen tak zničit... Naštěstí

Musel zůstat v klidu jak jen mohl. Už poslední dobou to s ním nevypadalo dobře a teď do toho Ossian s vlčaty. Bylo to jako kdyby se cítil že tady nemá co dělat. Měl být Mesiášem nebo odstoupit a nechat to Chrisovi? Ne.. jemu stoprocentně ne... I když ho měl rád. Skoro až miloval, ale nesměl mu to dát. Aby uvedl na pravou míru, o víře věděl houbelec takže mu to místo nemohl dát.
Povzdechl si a trochu až zoufale se ohlédl na Ossiana, jen z důvodu že ho z myšlenek vzalo zaskřípání podlahy.
"o co jde Ossiane?" byl překvapený že mu chtěl dát radu ale lehce ji i uvítal.

jméno postavy: Nirix
role: oběť/osvoboditel?
s kým jsem hrál a kde: Bellanna, Salome, Aiduin?, Sabrina? - nemocnice
kolik postů celkem pro akci: cca 15 (pokud se počítá jen to odkletí tak to jich bylo asi 7)
krátké shrnutí: Bellanna si vzala korunu a chtěla převzít město, porvala se při tom s Nirixem, kde ho zachránila Salome. Společně asi prolomili prokletí koruny a Nirix dál Bell trest za napadení členů kultu, do toho se tam přifařil Aiduin se Sabrinou aby zjistili co se děje.
dopad na postavu: dostal výčitky svědomí za to že je s ním něco špatně když Bell nezabil. Do toho se bojí že to je špatné znamení a že ho Hati potrestá víc když s ním nemluvil ohledně trestu pro Bell.

V jeho cestě odtud jít pryč ho zastavila slova, která slyšel od mladého hocha. Chvíli přemýšlel. Řekl mu sice že by si měli promluvit o tom všem. Chtěl o tom mluvit klidně, skoro až v soukromí, ale nedal mu jinou možnost. Vypadalo to že měl mluvit před všemi. I když mu dal šanci aby to nirix vysvětlil po procházce do bazénu, nemohl to udržet a musel to říct teď.
Oddechl si abych dal že sebe všechen vztek a pomalu se otočil na všechny. Projel je pohledem než se koukl na Aiduina. "napadla mě, chtěla získat město a do toho se vydávala za někoho jiného aby to svedla na to, že to nebyla ona." řekl než si na chvíli sedl. Jeho nohy už ho moc neunesly za dnešek.
"nebýt Salome, zabila by mě na místě. Chtěla vést Kult sama i když nevěděla co za tím stojí. Zrádce to je... Ale přesto ji nechám žít aby trpěla s vědomím jakou chybu udělala." i zpětně si uvědomoval vše špatné co udělal při rozhodování trestu, ale teď už to bylo jedno. Oddechl si ještě jednou.
"a teď když mě omluvíte..." zvedl se a už konečně odešel pryč, vyléčit se a odpočívat.

Seděl na krajíčku v davu, díval se po všech a poslouchal ty krásná slova c si Ossian připravil. Nebo spíše.. kdyby si to nepřipravil, divil by se jak dokázal takhle mluvit najednou. Jako kdyby vše vytál jemu z hlav... Teda ne všechno ale mohl s ním souhlasit.
V lehkým úsměvem na tváři se díval, byl opravdu rád že se kult sešel zase celý jsou jedna velká rodina. Sice to bylo setkání smutnějšího typu se to mu nevadilo.
V hlavě zdával účtu všem jeho předchůdcům a přál jim vše dobré po Hatiho boku.
Sklonil hlavu dolů, zavřel oči a vnitřně opakoval slova jako ostatní. Z myšlenek ho však po chvíli vyrušila mohutnější vlčice, Salome. Otočil se hlavou k ní a přemýšlel o jejich slovech. Jakože nevěděl že ona byla něco takového?! Sám by ji hned dal místo Ossiana! Nic proti Ossianovi neměl ale i tak.
"pokud to budou slova vhodná Hatiho, nechť je všichni mohou uslyšet." lehce se usmál a přikývl. Dal jí svolení, dnes výjimečně neměl důvod někomu něco zakazovat.